Měsíční záře-3.kapitola

22. srpna 2011 v 9:00 | Nikarika |  Měsíční záře
Eleonor se naskytla šance, jak se dostat pryč z Maggmalu. Jak s tím naloží? Přijme anebo odmítne? Pokud ne, zkusí utéct sama bez cizí pomoci? Pokud ano, jak dostane vlka z vězení?
Právě, když toto čtete, jsem na táboře. Doufám, že si 3. kapitolu užijete jako já tábor. :)
Mimochodem, víte, že když píšete komenty, že mi líp jde psaní? Tak tedy pište! :)
Vaše Nikarika

3. kapitola

Ty bys nás dokázal dovést až ven?

Vždyť jsem vlk! Nezpochybňuj mě.

"Hm…" Eleonor zvažovala veškerá pro a proti. Přece se chtěla dostat pryč, a tohle je neopakovatelná šance. Nakonec přikývla.

Ano, ale mám jednu podmínku, půjde s námi ještě Malvína.

Kdo je ta Malvína?

Paní, která se tu o mě starala.

Tak fajn. Víš, jak mě odtud dostat?

No, mám takový nápad…

Pověděla vlkovi svůj plán.

Dobře, takže zítra brzo ráno vyrazíme. Připrav se a dohodni se s tou tvojí Malvínou.

Ahoj a drž mi palce. Zamávala a šla pryč.

V duchu ještě slyšela vlka, jak se směje. To těžko, já nemám palce. Usmála se.

Bylo úžasné, že se s vlkem může dorozumívat i na dálku aniž by musela promluvit, ale ještě úžasnější bylo, že vypadne z Maggmalu. Nevěděla, co bude dělat potom ani kam půjde, ale myšlenka, že bude volná, jí zabránila myslet na nejhorší. Když nastala noc, dívka už byla připravená vyrazit. Jako první musela přinutit Malvínu, aby šla s ní. Vstoupila do miniaturní jeskyně blízko kuchyně a přisedla si na postel.

"Malvíno, probuď se…" Zatřásla se starou paní.

"Copak tu děláš Eleonor? Jdi spát!" Malvína rozlepila oči, pohlédla na Eleonoru, a zase je zavřela.

"Malvíno, vstávej a sbal si, utečeme, uvidíš zase svojí rodinu!"

"Jasně, jasně…Cože?" Vyskočila z postele a nechtěně z ní shodila dívku.

"Není čas na vysvětlování, sbal si své věci a čekej na mě u Sopečné jeskyně."

"Eleonor,…"

"Věříš mi?" Skočila staré paní do řeči. Malvína hned přikývla.

Eleonor se otočila a rozběhla k jeskyni, kde spala Hurana. Cesta byla lehká, stráž se na hlídkování vykašlala a šla spát. Vplížila se do jeskyně a snažila se najít klíč k vlkovu vězení. Pamatovala si, jak Hurana vzala klíč od Arda a pověsila si ho na krk. Popošla k posteli. Hurana poklidně spala. Ze snu se usmívala, asi se jí zdálo, že někoho zabíjí. Okolo krku měla pověšený klíč. Eleonor ho opatrně zvedla, vytáhla nůž z kapsy bundy, který vzala z kuchyně, a přeřízla šňůrku. Hurana se přetočila na bok. Dívka málem zapomněla dýchat.

Uf. Už jsem myslela, že jsem jí probudila.

Máš ten klíč?

Jo, už jdu. Nemusíš mě kontrolovat.

Ale já chci.

Radši neodpovídala a zamířila směr Sopečná jeskyně.

No konečně. Pronesl, když se dívka objevila u mříží.

Hele, buď rád, že jsem se sem doplazila. Je mi ještě větší vedro, než minule.

Mě je tu pořád stejně teplo.

Jenže ty nemáš zimní bundu!

Odemkla vězení. Vlk radostně vyskočil a vyběhl ven.

Poběž.

No jo, vždyť běžím.

Malvína už čekala a když uviděla přibíhat Eleonor s vlkem, zatvářila se udiveně, ale nekomentovala to. Bez řečí se s Eleonor vydala za vlkem.

Fakt, víš kudy? Optala se vlka.

Jasně.

Proplétali se strašidelnými chodbami, z kterých jim lezl mráz po zádech. Hlavně, když míjeli kůl s napíchnutou hlavou.

"Brr, je to doopravdy otřesné a nechutné, už se těším, až budeme pryč." Zabručela Malvína a dívka s ní mohla jedině souhlasit. Dorazili na konec chodby.

Tady někde musí být, jak to otevřít. Cítím čerstvý vzduch.

Eleonor neváhala a hned se pustila do ohmatávání zdí. Stará paní se ochotně přidala.

"Co vlastně hledáme?" Zeptala se dívky.

"Přesně nevím, ale něco za co se dá třeba zatáhnout nebo zmáčknout."

Malvína to vzdala. "To nemá cenu. Zůstaneme tu."

"Počkej." Zarazila ji. "Něco jsem nahmatala." Šmátrala rukou v dutině ve zdi. "Lano!" Zajásala a zatáhla. Ozval se kravál. Dunělo to, skřípalo a zvířil se prach. Všichni jak na povel začali kýchat. Východ se otevíral.

"Pojďme." Popostrčila Eleonoru Malvína. Vyrazili.

"Tamhle vidím světlo!"

Vyběhli z jeskyně a potěšeně se rozhlédli. Byli venku. Svítalo. Sníh se třpytil a nejeden ptáček už vyzpěvoval svoji písničku. Bylo to překrásné.

Já ti to říkal.

Vlku?

No?

Moc ti děkuju, že jsi nám pomohl.

Rád jsem to udělal.

Tak,…ahoj? Nejistě se loučila s vlkem. Podrbala ho za uchem.

Co blázníš? Vždyť mě slyšíš a to je neuvěřitelné! Já tě neupustím! Mě se nezbavíš.

Ty se mnou zůstaneš?

Holka, právě jsem to řekl.

Neříkej mi holka!

A jak ti teda mám říkat?

Jmenuji se Eleonor.

A já jsem Lunar.

" Měli bychom zmizet." Řekla nahlas, aby i Malvína slyšela dívčiny myšlenky. "Mohli by se tu za chvíli objevit, až zjistí, že jsme pryč." A hlavně ty. Dodala Lunarovi. Chtěla odejít, když ji zastavila Malvína.

"Kam se ženeš Eleonor? Podle toho, co jsi mi říkala, to tu neznáš a nemáš kde složit hlavu. Za to, že jsi mě zachránila, musíš prostě jít se mnou. Představím tě rodině. Odpočineš si. Já ti dám něco teplejšího na sebe. V těch hadrech co máš, ti musí být zima."

Vlk zavrčel.

"Samozřejmě tvůj přítel může jít taky." Dodala.

"Jsi moc hodná!" Zajásala Eleonor a objala starou paní.

"A jak je to daleko?"

"Můj syn je dřevorubec, takže bydlíme kousek stranou od vesnice u lesa. Je to jen pár kilometrů."

"To je dobře, protože máš pravdu, mrznu."

***

"Paní Hurano, máme za nimi běžet?"

"Ne, jsou už moc daleko." Odsekla a sledovala, jak Eleonor s ostatními zmizela v lese.

"Stráž!"

"Ano paní?"

"Zavolejte mi Stína."

Černý strážce přikývl a se strachem v očích se pro něj rozběhl.

"Jen počkej, děvenko, ukrást nám vlka! Jestli to máš být ty, tak si mě nepřej. Dlouho nepřežiješ."

***

"Tak, už jsme tady!" Ukázala Malvína na chaloupku pokrytou tlustou vrstvou sněhu a zkrášlenou velkými rampouchy.

"Tohle je můj domov."

Nebudeme překážet?

"Co když budeme na obtíž?" Vyslovila svoje i Lunarovi obavy.

"Eleonor." Řekla jednoduše Malvína a vstoupila do chaloupky.

Ocitli se ve světlé místnosti, kde na kamnech vařila paní v zástěře a prozpěvovala si písničku. Když spatřila, kdo vešel, němě otevřela pusu a zase zavřela. Otočila se a vběhla do vedlejší místnosti. Do světnice se zpátky přiřítila s pánem velmi podobným Malvíně. Dívce došlo, že se jedná o jejího syna.

"Mámo! Vy jste se vrátila!" Vrhl se do matčiny náruče.

"Synu, vždyť mě udusíš!" Zasmála se.

"My už jsme mysleli, že Vás už neuvidíme." Rozbrečela se snacha a kapesníčkem si utírala slzy radosti.

"Nebýt Eleonor, tak tady nejsem."

Teprve teď si uvědomili přítomnost dívky a jejího doprovodu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Měsíční záře?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 26. srpna 2011 v 18:42 | Reagovat

Páni. Takhle bych jednou chtěla umět psát :D. Těším se na další.

Mohu mít otázečku???
Spřáteluješ?

2 Illandris Illandris | Web | 27. srpna 2011 v 14:06 | Reagovat

Ajajaj, cítím, že to nedopadne dobře, že si jejich útěk Hurana jen tak líbit nenechá. Ještě ke všemu, když ví kde jsou, měli by rychle utéct pryč. Mimochodem, ten vlk se mi vážně líbí. Taky bych chtěla mít takovýho domácího mazlíčka:)

3 Zuzka Zuzka | 27. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

Veľmi sa mi to páči a čo sa týka toho vlka, taký kamarát by bol super :D

4 ariven ariven | Web | 22. dubna 2012 v 20:05 | Reagovat

Hezký! Zajímalo by mě, kdo je ten Stín... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.