Měsíční záře-2.kapitola

5. srpna 2011 v 13:27 | Nikarika |  Měsíční záře
Mám tu pro Vás další kapitolu k Měsíční záři. :) Tak si jí užijte ;)
Jsem zvědavá na Vaše komentáře. :)
PS: Doufám, že jste četli: Změna v Měsíční záři , pokud ne, tak to napravte než se pustíte do čtení druhé kapitoly!

2. kapitola

"Tady budeš, a radím ti, nesnaž se zdrhnout. Nepodařilo by se ti to. A určitě bys přitom přišla o život." Řekl ten větší z mužů v brnění.

Otevřel dveře, strčil ji dovnitř a zase zavřel. Ocitla se v menší jeskyni, která se celkem podobala kuchyni.

"Pojď ke mně, děvenko. Já jsem Malvína, jak se jmenuješ ty?"

"Eleonor." Odpověděla a přistoupila k drobounké paní, která vypadala normálně na rozdíl od těch, co doposud viděla.

Malvína se na dívku usmála. "Chudáčku, jakpak ses sem dostala?"

"Já nevím." Odpověděla popravdě Eleonor.

"Nemáš hlad? Posaď se tady." Ukázala na dřevěnou židli.

Eleonor ráda uposlechla a ochotně si vzala jablko. S plnou pusou se začala vyptávat.

"Kde to jsme? Kdo byli ti lidé s černýma očima? Co tu vlastně děláte vy?"

"Cože ty nic nevíš?" zatvářila se vyděšeně Malvína.

"Chuděrko, ty ses asi bouchla do hlavy a máš to tam teďka celý pomotaný."

"Povězte mi to, prosím."

"No dobře," Povzdychla si Malvína.

"Byla jsem zrovna na sběru bylinek, když mě popadl tenhle Áronův lid, neboli Ti, o kterých se nemluví. Stalo se to tak asi před rokem. Od té doby jsem tady. V hlavním městě podzemí Maggmalu. Bohužel nevím, kde přesně je, a jak se sem dá dostat. Tuším, že tady v podzemí je ještě několik měst. Ale jedno vím jistě, je jen malá šance nebo dokonce žádná, že se odtud dostaneme pryč. Největší strach mám z černých stráží, které nás zajatce hlídají, jako oko v hlavě. Na každém kroku. Ach děvenko, kéž bychom se mohli vrátit nahoru. Kdybych tak mohla být doma, vidět zas svého syna se snachou a vnuka. Dala bych za to všechno." Ukápla ji slza.

"Dostanete se odtud pryč a zase je všechny uvidíte. To vám slibuji." Eleonor chopila Malvínu za ruku. "Ty jsi strašně hodné děvče, Eleonor."

Stará paní vstala.

"Tak, teď bychom se už měli pustit do práce, ještě bychom mohly dostat trest. Ty mi můžeš nakrájet zeleninu. Hurá do práce." Ukázala na stůl, kde byla mísa plná nejrůznější neznámé zeleniny, nůž a prkýnko.

Eleonor kývla a bez řečí se pustila do práce. Vždyť doma skoro nic jiného nedělala.

Za těch několik dní, co tu byla, se Eleonor už dokázala prakticky dostat všude, kam se jí zachtělo. Když neměla co na práci, jednoduše se ve městě toulala. Naučila se být nenápadná a Ti, o kterých se nemluví si jí jen tak nevšimli. Pomáhala Malvíně v kuchyni a tam také přespávala na kamnech. Vždycky, když Malvína potřebovala ty či ony suroviny, které už došly, poslala ji do tržnice na náměstí. Eleonor si velmi ráda prohlížela ovoce a zeleninu. Fascinovaly ji různé barvy, tvary i vůně. Něco takového na Zemi nebylo.

"Tohle prosím." Ukázala na modré oválné ovoce podobné melounu, ale s o hodně lepší chutí.

Pán, který zde ovoce prodával, se na ní usmál a podal jí ho. Patřil k zajatcům. Opatrně ovoce položila do košíku, zaplatila a zamířila zpět do hradní kuchyně. Cestou spatřila černou stráž. Schovala se za vůz plný sena. Měli mezi sebou bílého vlka přichyceného na provazu. Vlk se zmítal a snažil se osvobodit.

"Vrr, haf!" Divoce štěkal.

Stráž odskočila, ale dál pevně držela provaz. Dívce připadalo, že mají z vlka strach.

"Arde, nevíš, proč sakra jsme ho museli chytit? Takovou zrůdu!" Černý rytíř si začal stěžovat druhému, kterého nazval Ardem.

"Nařídila nám to Hurana, a ta se musí poslouchat, ať jsou její rozkazy divný nebo ne."

"Ale sakra vždyť to je bílý vlk! Bílý! Chápeš? To není normální!" Namítl.

"Taky poprvé vidím bílého vlka, hele pojď, ať už se ho co nejdřív zbavíme." Ard se ho pokusil utěšit myšlenkou, že za chvíli budou mít od vlka pokoj.

Byla hodně zvědavá na bílého vlka a taky proč ho chytili, a tak se za nimi plížila. Nechte mě nepokoji vy prašivci! Znova uslyšela hlas ve své hlavě.

"Už je to tu zase!" Zaúpěla potichu.

Stráž s vlkem pokračovala dál. Eleonor se za nimi rozběhla skryta ve stínech a zamířila do nejhoršího místa v tomto městě. Sopečné jeskyně, jež je noční můrou zajatců. Všude kolem teče a bublá horoucí láva. Říkalo se, že pokud vás tam zavřou, už nikdy se odtamtud nedostanete. Eleonor se těžce dýchalo, vzduch se tetelil a odevšad se ozývaly hlasy prosící o pomoc. Ustrašeně a lítostivě se rozhlížela do stran, když procházela okolo mříží, kde se na ni dívaly oči zajatců. Někteří se dokonce pokoušeli ji chytit za plátěné šaty, které Eleonor dala Malvína, poněvadž v Maggmalu bylo teplo.

"Paní Hurano, splnili jsme Váš rozkaz, našli jsme bílého vlka a uvěznili." Uklonili se své velitelce a Ard ukázal na bílého vlka vztekajícího se za mřížemi.

"Jděte." Velitelka ani nepoděkovala a poslala je pryč.

Ozvaly se kroky a objevil se sám král podzemí Áron II.. Eleonor se krčila za krápníkem a ani nedutala, jen sledovala a hlavně poslouchala.

"Pane," Řekla prostě a poklekla na kolena před svým vládcem.

Král pohlédl na vlka a zase na Huranu.

"Vstaňte."

Hurana se zvedla ze země a s výrazem oddanosti ho sledovala. Král k ní přistoupil blíž a ztišil hlas. Eleonor uši napínala, jak nejvíc mohla, aby jí neušlo ani jediný slovo.

"Hurano, snad víte, co to znamená?"

"Ale pane, já nechápu co má bílý vlk společného s věštbou?"

"Věštba říká, cituji, Jedinečná, se sílou měsíční záře, to je ono. Znáte pohádky pro děti?"

"Ano pane, Vy myslíte konkrétně pohádku o Měsíční záři?" Zmateně se zeptala.

Král přikývl.

"Ano, Měsíční záři zná každé malé dítě, a zde je důkaz, že to není jenom pohádka." Ukázal na vlka. "Bílý vlk Měsíční záře. Zaručuješ mi, že neuteče."

"Ano pane." Znova se uklonila a s králem zamířila pryč ze Sopečné jeskyně.

Dívka chvíli seděla a vyčkávala, nechápala, co to vyslechla, teprve když už neslyšela kroky, si dovolila pohnout. Vstala a popošla k mřížím. Nahlédla dovnitř. Vlk ji pozoroval a čekal. To je zase ona! Kéž by měla jídlo. Zmateně se rozhlédla, ale kromě vlka poblíž nikdo nebyl. Pomyslela, že se asi zbláznila. Napadlo ji totiž, že slyší vlka!

"Ty bys chtěl jídlo? Tady máš." Nejistě se optala, vyndala z košíku kousek pečiva a hodila ho vlkovi. Ten se na ní zvědavě koukal. Ty mě slyšíš?

Jo. Říkala si v duchu.

Tak to je praštěné! Vlk se zašklebil tak, že dívce přišlo, že se směje. Pomůžeš mi se odtud dostat?

Eleonor se zarazila, to přece nemůže! Kdyby to nějak zjistili…

Když mi pomůžeš, tak já tě zase odvedu nahoru, pryč z Maggmalu.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Měsíční záře?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Miss Murder Miss Murder | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 15:23 | Reagovat

Dobrý...:) Moc pěkný :D

2 Illandris Illandris | Web | 5. srpna 2011 v 20:15 | Reagovat

Ale, mluvící vlk, vsadím se, že to nebude jen tak obyčejný vlk, ale nějaký pěkný chlapec;) Už se těším, jak se to vyklube dál a doufám, že vlk s Eleonor pořádně natrhnou královi a Huraně zadek:D

3 Petra Petra | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 15:13 | Reagovat

Hustý:D fakt moc hezký:) těším se na další kapitolu:)

4 Bella Bella | Web | 31. srpna 2011 v 16:26 | Reagovat

Hezká povídka ^^ jen tak dál :), jsem zvědavá na pokračování ;)

5 ariven ariven | Web | 22. dubna 2012 v 19:58 | Reagovat

Hezký, dobře píšeš  ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.