Slza štěstí

15. srpna 2010 v 20:58 | Nikarika |  Jednorázové povídky
Tohle je moje první jednorázovka, tak snad se vám bude líbit.
Nikarika

Zachumlala jsem se do deky a znova se zahleděla ven ze střešního okna. Venku byla krásná tmavá noc a hvězdy zářily. Každý by se nad tímhle pohledem rozplýval, jenže já ne. Znova jsem vzpomínala na chvíle s mojí milou kočičkou. Byla to moje spřízněná duše. Vždy poznala, kdy jsem nešťastná a přišla se ke mně pomazlit. Měla jsem jí moc ráda, ale musela jednou zemřít. A ten den kdy měla přejít na onen svět, přišel.
Pamatuju si ten den. Bylo 13. 4. venku svítilo slunce a já jsem měla skvělou náladu. Skončila škola a já mířila domů. Už z dálky jsem viděla Sáru, tak se kočka jmenovala, jak čeká jako každý den na mě. Sedla jsem si do dřepu a rozpřáhla ruce. Sára seskočila ze zídky a rozběhla se ke mně. Zrovna když přebíhala silnici, objevilo se znenadání auto a porazilo ji. Auto pokračovalo a já vyděšeně utíkala k Sáře. Byla naživu. Podívala se na mě a naposledy zapředla. A pak zemřela. Nikdy nezapomenu ten její pohled, jakoby mi říkala, já už jsem tu dlouho, tak musím jít, ale ty nebuď smutná a najdi si další zvíře, které tě bude zbožňovat jako já. Jenže já to nedokážu. Milovala jsem ji a nemohu si představit, že bych se mazlila s nějakým jiným zvířetem než se Sárou.
Musím se s tím vyrovnat a já se nevzdám! Pokusila jsem se zavřít oči a usnout. Konečně se mi to povedlo a já upadla do bezesného spánku.
***
Uběhlo několik měsíců a mně se pořád stýská po Sáře. Rodiče už nebaví mě sledovat, a tak se mi radši vyhýbají. "Zuzko, je večeře!" Mamka mě volá. Sejdu po schodech dolu do kuchyně. Táta i máma už jí. "Dneska máme špagety, zlatíčko. To máš ráda."
"Jo, mam."
Mamka se na mě usmívá. Zasednu ke stolu a natáčím si na vidličku špagety. Mamka se usmívá. MOMENT! Mamka se USMÍVÁ. Usmívá se NA MĚ! Co se děje?
"Zlatíčko máme pro tebe překvapení!" ozve se táta.
"Jaké?" zeptám se.
"Nechceš mít zase kočičku?" zeptá se mě mamka.
Začnu zuřit.
"KOČIČKU? Mě nabízíš, abych si pořídila novou KOČKU? JINOU než byla Sára? Jako, abych zapomněla na SÁRU? NIKDY!" třískla jsem vidličkou o talíř a prudce se zvedla.
Zkazili mi chuť k jídlu. Já nechci jinou kočku, než je Sára!
"Ale zlatíčko," začne máma.
"Tak jsme to nemysleli. Jasně, že nechceme, abys na Sáru zapomněla. My chceme, abys měla zase dobrou kamarádku, kterou budeš mít ráda a ona tebe."
Přišla ke mně a pohladila mě po vlasech.
"NE!" naštvala jsem se a rozběhla se do pokoje.
Nechtěla jsem, aby viděli, jak brečím. Jasně, že bych chtěla novou kočičku, ale bojím se, že se jí u mě líbit nebude. Lehla jsem si do postele a přikryla se dekou. Kapky bubnovali o sklo střešního okna. Pršelo. Konečně jsem se uklidnila a přestala brečet. Někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se a šla je otevřít. Nikdo za nimi nebyl, jen krabice. Přenesla jsem si ji na postel a sedla si k ní. Otevřela jsem ji a nemohla uvěřit svým očím. Bylo tam malé koťátko a vedle papír, kde bylo napsáno:

Dej jí prosím šanci. Je to kočička. Máma a táta.

Tak oni ji už měli a chtěli mi ji dát při večeři. Ozvalo se mňoukání. Koťátko se snažilo vylézt z krabice. Vše se ve mně zlomilo a ucítila jsem nutkání si ji pochovat. Neodolala jsem a vytáhla ji z krabice. Přitulila se ke mně a začala příst. Ukápla mi na její kožíšek slza. Ale byla to tentokrát slza štěstí. Dala jsem jí jméno Slza.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbila se Vám jednorázovka Slza štěstí?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Terka Terka | 15. srpna 2010 v 21:18 | Reagovat

tybláho něco,tak krásnýho jsem ještě v životě nečetla, to je nádherný:)to se ti opravdu povedlo,překrásný:)

2 Hanka Hanka | 15. srpna 2010 v 21:32 | Reagovat

Tyjo :D Verčo,z tebe bude spisovatelka :D Je to fakt pěkný. :D Jen tak dál.

3 karin karin | 23. srpna 2010 v 23:00 | Reagovat

Par postrehov a chybiciek:
-A ten den kdy měla přijít na onen svět, přišel. - uj, radsej odist, alebo prejst. prist znaci skor ist "odniekial sem", takze si to odporuje:( rovnako pouzit dva krat prist nebolo vlemi stastne..
-já už jsme tu dlouho
-trochu mi nejde dokopy, ze vonku prsalo a oni vyliezli von, aby jej dali na parapetu krabicu s mackou (?)

Len tolko do konstruktivnej kritiky;) aj ked toto nie je moja "salka caju", musim uznat, ze pribehovo to nemalo vlastne nic navyse.

4 Nikarika Nikarika | Web | 27. srpna 2010 v 17:24 | Reagovat

[3]:Ahoj, díky za upozornění chyb. U těch prvních dvou byl překlep. Má tam být přejít a jsem. Jdu to hned opravit. A to poslední jsi pochopila špatně, oni ji tu krabici dali za dveře(které vedly na chodbu) :D Nikde se nepíše, že ta krabice byla na okně.

5 scarletdiary scarletdiary | Web | 3. prosince 2010 v 17:52 | Reagovat

Ach . Mne sa stalo presne to isté ... Pred dvoma mesiacmi . A teraz mám doma dve mačiatka . Ale na tie prvé zvieratá sa nedá zabudnúť .

6 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 12. dubna 2012 v 18:19 | Reagovat

Další krásná povídka. Píšeš vážně úžasně,originálně... moc se mi tvé povídky líbí.

7 Alea Alea | Web | 22. dubna 2012 v 19:56 | Reagovat

Ke konci jsem měla v očích slzy... opravdu krásné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.