Slunce-5.kapitola

31. srpna 2010 v 19:26 | Nikarika |  Slunce


5. kapitola
Všechno se semlelo velmi rychle. Sheila očekávala, že jí každou chvilkou začne sedlák Bručoun nadávat, ale místo toho se stala celkem neočekávaná věc. Někdo popadl dívku za ruku a pomohl jí vstát. Byl to cizí chlapec. Nabídl ji svoji ruku. Sheila nečekala a chytila jeho dlaň. Utíkali společně do tmy. Dívku hřála jeho obrovská dlaň. Vůbec se už nebála. S ním si připadala v bezpečí.
"Tamhle se schováme." Ozval se klukovský hlas.
Měl tak nádherný hlas. Chlapec ukázal na les.
"Bručoun v lese neuvidí, takže si nás nevšimne, když se mu tam schováme." Zašeptal a přidal na rychlosti, když se ozvaly Bručounovy nadávky.
"Jen počkejte, až vás chytím!"
Vběhli konečně do lesa. Chlapec Sheilu přitiskl za obrovský strom. S rukama se o strom opřel. Neodvážili se ani pohnout. Byl slyšet jen jejich dech a sedlákův dusot nohou. Blížil se. Chlapec se přimáčkl na Sheilu. Sheila už viděla, jak je najde, ale to se naštěstí nestalo. Sedlák proběhl okolo nich, aniž by si všiml, že je někdo schovaný za stromem. V jeho duté palici byl jen obrázek škodilů, kteří utíkali dál. Konečně byl pryč. Teprve teď si uvědomila, že je tu ten chlapec. Poskočilo jí srdce. Byl tak blízko. Jejich těla se dotýkala. Dívka chlapci pohlédla hluboce do očí. On jí pohled oplatil. Najednou jí něco zatlačilo do slabin. Pochopila, ale dělala, že si ničeho nevšimla. Dívka nebyla schopna uhnout pohledem od jeho hezké tváře. Ve tmě toho tolik neviděla, ale ty oči. Měl nádherné oči. Byly hnědé jak čokoláda a Sheila si pomyslela, že se v nich snad utopí. V očích se mu třpytily jiskřičky. Na tenhle pohled nikdy nezapomenu. Proběhlo dívce v myšlenkách. Nechtěla, aby tahle chvíle skončila. Jenže jí štěstí tentokrát nepřálo. Ozvaly se hlasy Pamely a Keith.
"Sheilo?"
"Kde si?" Volaly ji.
Chlapec se od dívky odtáhl.
"Příště si dávej pozor a radši sem nechoď. Rád jsem se s tebou setkal, žabičko."
Věnoval jí poslední pohled a zmizel ve tmě. Sheila pořád hleděla na místo, kde ho viděla naposledy.
"Sheilo!"
Uslyšela Pamelu.
"Vzpamatuj se holka." Zamumlala.
" Vrať se zpátky na zem." Rozhlédla se.
Pamela a Keith už ji taky uviděly a běžely za ní. Radostně ji objaly. Hned ji začaly bombardovat miliony otázek.
"Zakopla jsem, ale nějaký kluk mi pomohl a pak zmizel." Řekla, ale dál už jim nic říct nechtěla.
Keith štvalo, že jim to nechce říct. Chtěla detaily, aby to mohla říct jejím dalším kámoškám, jenže Sheila zamítala ještě něco říct.
" Ty jsi zabouchnutá." Řekla vážně Keith.
" Ne, nejsem." Zasmála se hystericky Sheila.
"Ale jsi!" Zamračila se na ni Keith.
"Já to poznám, věř mi. A jak se vlastně jmenuje?"
"Má pravdu, Sheilo." Podpořila Keith Pamela.
"Ne! Nevím." Zamračila se na ně dívka.
"Tváříš se jak kakabus." Zasmála se Keith a neodpustila si jedovatost.
" Je to jak románek. Děvče zachránil chlapec. Zmizel a neřekl ani jméno. Děvče pak bylo smutné."
Sheila zafuněla a zamířila domů na statek k babičce a dědovi. Děvčata svou novou kamarádku pozorovaly velmi překvapeně.
"No to se ti tedy povedlo, Keith." Vyjela na ni Pamela.
Keith se cítila strašně. Netušila, že ji tím ublíží. Sheila přišla domů celá ubrečená. Vystoupala schody a vlezla do pokoje. Než šla spát, koukla se na notebook a odepsala na e-maily. Jeden byl od mamky a druhý od spolužačky. Pak jen vlezla do postele a snažila se usnout. Nešlo jí to. Pořád viděla jeho oči a slyšela ten krásný hlas. Po dlouhé době konečně usnula. Zdál se jí sen o neznámém chlapci.
Dny utíkaly a Sheila na něj pořád myslela. Jednoho krásného dne se konečně udála nějaká věc. Sheila zrovna dojila krávy, když se tam najednou objevila Keith.
"Ahoj Sheilo. Můžu si s tebou promluvit?"
"Dobře." Řekla dívka trochu nakvašeně, i když ji už odpustila.
"Je mi líto, že jsem to vypustila z úst. Stydím se." Sklopila kamarádka oči k zemi. Sheila se na ní usmála.
"To je dobrý, už dávno jsem ti odpustila."
"Fakt?" Řekla Keith nadšeně.
"Tak to tě zvu k táboráku! Poznáš tam prima lidi! Dneska večer v 8 se pro tebe stavím. Stany tam budou, takže se nebuj, že nebude kde přespat. Stejnak většina spí pod širákem. Tvoje babička i děda tě pustí. Už jsem se na to jich ptala." Sheila nechala dojení a nevěřícně se na ní podívala.
"Ale,"
Chtěla něco namítat, jenže Keith jí to nedovolila.
"Nic neříkej! Nemusíš s sebou nic brát. Tak ahoj."Řekla Keith a zmizela v dáli.
Sheila se nemohla vzpamatovat. Nechtěla jít nikam, kde budou lidé v jejím věku. Co když se jim nebude líbit? Budou se s ní nudit. No a co? Prostě tam půjde a postaví se tomu čelem. Nakonec zjistila, že se těší! Vyskočila ze židličky, až málem vylila vědro s mlékem a rozběhla se domů. V pokojíku se konečně zastavila sedla si do křesla. Co si má vzít na sebe?
Den uběhl rychle. Nastal večer a dívka se oblékla do předem naplánovaného oblečení. Pak zamířila k zrcadlu a pročesala si rozpuštěné vlasy. Rozhodla se, že se nebude malovat, jen si dá lesk na rty.
"Klep, klep." Ozvalo se zaklepání a v otevřených dveřích se objevila Keith.
"Tak už jdeš? Wow! Ty vypadáš skvěle! Pojď!"
" No jo, už jdu."
Dala si lesk na rty, a pak vyrazily.
Po hodinové chůzi holky uslyšely zpěv. V dálce bylo vidět světlo z ohně. Okolo ohně sedělo několik chlapců a děvčat, kteří zpívali táborové písně. Když ke skupině došly, Sheila se zarazila. Vyvalila oči a otevřela pusu úžasem.
"To není možný." Řekla pro sebe.
"Ale vždyť to je…"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Slunce?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Marča Marča | 5. září 2010 v 14:41 | Reagovat

"Ale vždyť to je… ten kluk!" Prosíím, ať je to on! :)

2 Illandris Illandris | Web | 7. září 2010 v 22:00 | Reagovat

Vážně moc hezký, ta scéna s tím klukem byla moc hezky napsaná:) Taky doufám, že u toho ohně bude sedět zmiňovaný kluk:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.